Slovo „hutní“ se původně stalo součástí názvu společnosti kvůli očekávání, že v blízkých Krušných horách jsou zásoby měděné rudy, a i když se firma hutnictvím nikdy nezabývala, nese toto slovo v jejím názvu i dnes připomínku této původní myšlenky. První záměr předpokládal kromě jiného roční výrobu tří tisíc tun uhličitanu sodného, šesti tisíc tun kyseliny sírové, sedmi tisíc tun kyseliny chlorovodíkové a skoro dvou milionů kubických metrů svítiplynu. Zde se počítalo s významnou částí produkce i pro město, což mělo podpořit kladná stanoviska vedení města k záměru výstavby továrny. Díky tomu se ještě v roce 1857 stalo Ústí po Praze druhým městem užívajícím plyn k veřejnému osvětlení.
26. května 1856 byl baronem Riesem von Stallburgem zakoupen pozemek na západ od městských hradeb, který se stal základem budoucího padesátihektarového areálu. Není bez zajímavosti, že dnešní rozlohy dosáhl Spolek již na konci 19. století. Stavba byla zahájena 18. února 1857 a již 10. ledna 1858 byla spuštěna výroba. Sice zatím bez povolení ze strany města, to se však podařilo záhy zajistit, a výroba se mohla rozběhnout naplno. Vzestup firmy byl na tehdejší i dnešní poměry raketový a do konce 19. století se Spolek v tehdejším Rakousku-Uhersku stal jedním z nejvýznamnějších podniků v celoevropském měřítku.
Po osamostatnění Československa začal ve skladbě akcionářů převládat český kapitál reprezentovaný Živnobankou. Ve 20. a zejména 30. letech rozvětvila naše firma svoji koncernovou strukturu a představovala prakticky celý český chemický průmysl. Stáli jsme u zrodu dnešních úspěšných firem – ať jit Synthesia Pardubice, Spolana Neratovice, Chemické závody Sokolov, Tonaso Neštěmice a dalších. Základní závod v Ústí nad Labem byl od počátku koncipován především pro výrobu anorganických produktů, na přelomu století zde přibyl obor organických barviv a polotovarů, reprezentujících četné a náročné organické technologie a postupy. Po znárodnění v roce 1945 se koncernové uspořádání rozpadlo a dřívější významné postavení bylo postupem let zcela otřeseno.
V 50. letech se v naší chemičce začal rozvíjet výrobní obor syntetických pryskyřic a epoxidových pryskyřic, které v současnosti tvoří jeden z hlavních pilířů naší současné výroby. Na konci roku 1990 se firma opět stává akciovou společností – produkuje v té době více než 500 výrobků od barviv až po kosmetické přípravky. Výrobní sortiment se stejně jako firma samotná ale musí v dalších letech výrazně restrukturalizovat a stále více se zaměřovat na chemii s vysokou přidanou hodnotou – takovou, která má šanci obstát celosvětově na těch nejnáročnějších trzích. Zatím poslední úspěšná kapitola naší novodobé historie se začala psát v roce 2020, kdy jsme se de facto stali součástí „rodiny“ investiční skupiny Kaprain Industrial Holding.